civka

Antverpy - kulturní šok se nekoná

2009-01-14T10:07:00.000-08:00

Antwerpen - geen culturele shock
Anvers - pas de choc culturel

Rok se s rokem sešel a já se přestěhoval z konglomerace post-industrialních vesnic "Stoke-on-Trent" do kulturních a velikostně více městských Antverp.

Nemohl jsem vám nabídnout žádný příspěvek na obvyklé téma kulturního šoku, neboť ten se nekonal. Jediná výjimka je načrtnuta úvodem - často se tu člověk setká jen s holandštinou (teda pardon - vlámštinou) a francouzštinou. Místní měli pravděpodobně pocit, že dva jazyky stačí a do angličtiny toho tedy moc nepřeložili. To vytváří problémy především v souvislosti s etiketami, již se tu koupil zákys namísto mlíka nebo aviváž namísto jaru. Zmíněné naštěstí platí jen o psaném jazyku, anglicky tu totiž umí skoro každý a hlavně mluví ochotně, takže se vám nemůže stát, že se nedomluvíte ani na turistických informacích (jako ve Francii).

Fakt, že jsem tu nebyl ničím výrazně překvapen, přisuzuji místnímu mixu francouzské, holandské a německé kultury. Takže pokud je člověk obeznámen s charakteristikou francouzských a německých měst, nebude se v Belgii moc divit. Zatím mám pocit, že si tu vzali z obou to lepší, tím pádem je tu příjemná atmosféra a pořádek.

Samotné Antverpy jsou sympatické město pyšnící se početnými architektonickými památkami a řekou řečenou Schelda. Ta dala skrze přístav městu bohatství a i dnes se tu vnitrozemský našinec může kochat loděmi velkými jako půlka Václaváku. Další zajímavou věcí je složení lidí. Návštěvník identifikuje jen dva typy obyvatel - cyklista a ortodoxní žid. Já bydlím u red light district, takže jsem mohl rozšířit o prostitutku a námořníka. Konečný mix působí překvapivě klidným a přívětivým dojmem a nabízí kuriozity jako ranní cestu přes bordel-čtvrť přímo do univerzity sídlící v budově ze 16. století. Ty bordely jsou, pravda, ještě starší.

Panorama z Lake District

2008-11-24T18:44:00.000-08:00

udělal jsem pro vás tři panoramatické fotky z jezerní oblasti (Windermere, Cumbria, UK)

"... Once again
Do I behold these steep and lofty cliffs,
That on a wild secluded scene impress
Thoughts of more deep seclusion; and connect
The landscape with the quiet of the sky ..."

Lines Composed a Few Miles above Tintern Abbey, a poem by William Wordsworth

Londýn

2008-11-10T16:22:00.000-08:00

Pokračujeme v Salovu Bedekru. Po Manchesteru, Liverpoolu, Chesteru, Nottinghamu, Birminghamu, Yorku, Staffordu, Peak Districtu a divukrásném Stokeu konečně přišla na řadu evropská megapole Londýn. Psaní reportu z Londýna je jako nošení dříví do lesa, dávám tedy k dispozici nejzajímavější fotky, komentáře a postřehy.

Nejprve zajímavé fotky:

Big Ben je opravdu veliký, zvlášť když stojíte pod ním

naše/Dušanovo bydlení

nejlepší layout metra, co jsem zatím viděl

i živé sochy potřebují přestávku

monument reklamy

noční HMS Belfast a Tower Bridge

bez komentáře

British Museum a oslava kolonialismu

a London's Eye po ohňostroji

A několik postřehů:

kupte si celodenní/vícedenní lístek MHD, vyplatí se to, síť metra je hustá a bez ohledu na situaci na pozemních komunikacích vás bude vytrvale vozit sem a kam si budete přát
nejlepší procházka na začátek je ta po pravém břehu
na Trafalgar Square nejsou holubi
v National Gallery maj u obrazů popisky včetně vysvětlení, co je zobrazeno, takže už žádne "what the hell ... !?"
v Londýně je draho
v hospodách stojí za to vyzkoušet některý z mnoha "Ales", normální pivo za to nestojí (to platí celoanglicky)
nejlepší k poznání Londýna je sednout si (maje lístek dle první rady) do náhodného doubledeckera, pěkně nahoru do první řady a kochat se (toto již doporučuje Čapek)
přečtěte si Anglické listy od Karla Čapka (alespoň stránky 9-56, GA&U 1951)
muzea stojí za to a jsou často zadarmo
HMS Belfast stojí 7 liber, ale nabídne za ně ojedinělý zážitek
v sobotu je v Subway "Sub of the Day" šunková
v zimě se střídaj stráže méně často, nechápu proč, čekal bych, že naopak rychlejš promrznou
London's Eye je obrovský a taky pomalý, ale nebyl jsem na něm, tak nemůžu říct jestli je to pak nuda, nebo ne
pohledy se dají sehnat za 10p, takže nekupovat ty za libru
hlavní atrakce se vyplatí navštívit dvakrát - ve dne a osvícené v noci
relativně často jsou ohňostroje, dobré se informovat a počkat si na ně
město vydavá každý měsíc nový, kvalitní průvodce
tím končí tento

Na úplný závěr vám odhalím příčinu světové finanční krize (fotografie pořízena na londýnské burze):

Salův Bedekr

2008-10-09T14:03:00.000-07:00

Tentokráte žádné novinky z Anglie, ale i tak se budeme zajisté dobře bavit. Nahromadilo se mi ve fotografiích hned několik míst, která jsem měl v úmyslu doporučit k návštěvě. Takže dnes oprášíme tradici fotoreportů.

Kutná Hora

Středověký hlavní sok Prahy v metropolitních ambicích je dnes roztomilým městečkem s oobrovskou katedrálou, kašnou, dvěma kavarnámi na náměstí, jednou směnárnou a pár japonskými turisty.

Je to ale i městečko veselých cedulí.

Nejzajímavější je ale stejně atmosféra...

... jak ve středověkých uličkách, tak nakonec před katedrálou Sv. Barbory kráčejíce kolem přilehlého paláce máte pocit jako by to byla ta Praha, ale pak se otočíte a ...

A to je taky důvod, proč ona katedrála působí tak majestátním dojmem. Nicméně, je to pěkné místo na sobotní výlet a jako správný bedekr vám doporučím horkou čokoládu a sachr na náměstí. A přidám doporučení jet z Kolína autobusem, pokud tedy nejedete autem, protože poté, co uvidíte kousek z Kolína, patřičně oceníte každý náznak půvabu Kutné Hory.

Chartres

Nenávážeme geograficky, nýbrž tematicky. Chartres, město hodinu na jih od Paříže, totiž také nepřekypuje velikostí, ale překypuje v něm slavná katedrála.

Katedrála je opravdu krásná, zevnitř i zvenku.

Ale já chci opět mluvit o atmosféře tohoto malebného místa. To, co tu upoutá pozornější oko je upravenost celého městského centra, a to i v porovnání s jinými místy ve Francii, nemluvě o našem dnešním otvíráku - Kutné Hoře. (tady musím poznamenat, že hned několik míst tady v Anglii posunulo moji škálu upravenosti v neprospěch Chartres, ale já tam byl v červnu, takže jsem tady v těchto řádcích, i mezi nimi, patřičně nadšen, stejně jako jsem byl v Chartres)

Avšak je to nejen upravenost, ale i jakási vyrovnanost toho místa a přetrvávající šarm minulosti, které na návštevníka zapůsobí. Těžko vám, nejsa Čapek, tento dojem plně předám, takže vám nezbude než se do Chartres vydat.

No a protože není civky bez nekoreknosti, zmíním se o opravdu vydatném značení ulic. Vedle Rue des Juifs jsme totiž našli:

Na závěr naplňuje poslání bedekra se zmíním o místním Kolínu. Tím je městečko Rambouillet. Najdete zde však alespoň hezký zámeček s agresivním jezerním ptactvem.

Telč

Naší přehlídku Unesco památek zakončíme zpátky v Čechách, resp. na hranicích Moravy. Telč je jedním z těch šťastlivců, kteří se drží na slušné pozici za Prahou na pomyslném žebříčku vyhledávaných turistických destinací naší Republiky. Návštěvu jsem plánoval již delší dobu, takže jsem byl rád, že jsem se do Telče v létě dostal a musím říct, že jsem nebyl zklamán. Dokonce i ta cesta stojí za to.

Hlavní atrakce je samozřejmě náměstí. Svou, pro někoho možná až pateticky, dokonalou zachovalostí musí podle mne snad každému učarovat. Ale doporučuji se projít také mimo náměstí. I v okolí se dají najít pěkné pohledy.

I v případě Telče máme Kolín, tím je Třešť, zde se dokonce bojím říct měštečko. Každopádně tam mají na náměstí textilku a levné obleky.

No a na závěr vám důrazně doporučuji návštěvu jednoho důležitého místa pár kilometrů na východ od Telště.

City of Stoke-on-Trent

2008-09-22T11:58:00.001-07:00

Kulturní šok jedním obrazem

2008-09-21T09:21:00.001-07:00

Keira Knightley

2008-09-11T08:23:00.000-07:00

Navsteva kina se v techto dnech jevi jako jasna volba. Procvicite porozumeni anglictine, vyplnite volny vecer v prazdnem kampusu a mozna se podivate na nejakou hezkou holku. Mistni divky jsou totiz ve vetsine pri tele a bez jakekoliv figury, takze estetice tu rozhodne neni ucineno zadost.

Ja narazil (a castecne samozrejme umyslne zamiril) hned na dva nove filmy s Keirou a ve dvou dnech jsem si tak dal dvakrat tuto, momentalne asi nejprominentnejsi anglickou herecku. Oba filmy mohu doporucit, i kdyz jeden se dostane do kin v ČR az v unoru a druhy jeste ani nema distributora.

The Edge of Love

Mistem je Londýn, obdobim je druha svetova valka. Nejedna se vsak o valecny film, takze vy - co neholdujete akcnim eposum - neprepinejte! Scenar se toci okolo ctyr lidi tvoricich tri pary, ano, spravne jste odhadli, ze zapletka bude v one pocetni nesrovnalosti. Film to neni prilis vesely, zarazenim nekde mezi romantickym a psychologickym dramatem. Herecke vykony nadprumerne (mistni tisk dokonce mluvi o nejlepsich dosavadnich vykonech obou hlavnich herecek - Keira Knightley + Sienna Miller), nejvetsi zbrani filmu je vsak precizni remeslne zpracovani a uchvacujici vizualni stranka. Kazdy zaber je malym umeleckym dilem. Neco na zpusob Dívky s perlou. Takze zaverem pet hvezdicek a nefer reklama v podobe havajske zpevacky v protileteckem krytu vpravo.

The Duchess

Tenhle film je jistota pro vsechny, kterym se libilo Pride&Prejudice, tzn. kostymovka z Anglie. I v tomto pripade se vsak jedna o smutnejsi a vaznejsi film. Hlavni hrdinkou je inteligentni divka z nejvyssi spolecnosti veznena anglickou moralkou ve svem manzelstvi. Scenar je postaven na realnem zivotnim pribehu Georginy, vevodkyne z Devonshiru, ktera se na konci 18. stoleti proslavila svou angazovanosti v politice, stejne jako v naznacich prvniho emancipacniho hnuti a stala se nejmocnejsi zenou v Londýně sve doby. Scenar vsak pracuje s politickou strankou velmi opatrne, takze se politickych postoju a tehdejsiho svetoveho revolucniho rozcileni dockate jen pomalu. Naopak psychickych pochodu a charakterovych vlastnosti si divak uzije naplno. Film ve mne nechal jeste hlubsi dojem nez The Edge of Love, na romanticke prvni rande vsak nedoporucuji.

Day D+5

2008-09-10T14:47:00.000-07:00

Již šestým dnem bojuji s anglickým počasím, pákistánským akcentem, starým sporákem a kohoutkama na umyvadle.

Trochu ale zpomalme. Samotna cesta za studii do Anglie (tohle spojeni mi stale pripomina konec 19. stoleti) probehla prekvapive ladne, jen s drobnym problemem na mem obrim zavazadle. ČSA nas dopravily do Manchesteru a National Express pak za 13 liber do Stoke-on-Trent (nebo jak rikaji mistni - The Potteries - vzpominajice na slavne casy mistnich keramickych manufaktur).

Pekne malomesto, avsak honosici se pridomkem City. Svuj status vsak Stoke jen tezko brani i proti mnohem vsednejsim a zretelnejsim argumentum, nez je nepritomnost katedraly. Samotny fakt absence velesvatostanku je v anglickem systemu pro mesto fatalni, lec mistnim se "somehow" podarilo na zacatku 20. stoleti presvedcit odpovedne urady, ze si ono "City of" pred nazvem zaslouzi.

Jedna se v podstate o sest mest spojenych v jeden protahly celek, okupujici kus cesty z Manchesteru na jih do Birminghamu. Vysledkem je sest navsi/namesti se sedmi radnicemi (jednu si v ocekavani postavili pro mesto jako celek, ale na spatnem miste, o tom nekdy priste). Tesco maji ale jen jedno. Do multiplexu se pak musi dokonce do sousedniho mestecka Newcastle-under-Lyme, ktery se, jsa hrdy na svou tradici sahajici az do dob římského imperia, brani pripojeni jiz nekolik dekat. K videni jsou jinak klasicke obrazky delnickych radovych domku, vse z cervenych cihel. Narocnejsi stavby jsou z tech sedych (taky nekdy priste).

Pocasi nas privitalo vpravde po anglicku (cti pet dni soustavneho deste). Chvilku jsme dokonce mysleli, ze ta rostouci louze vedle mistniho potoka se zastavi az u nas na koleji. Tim se od tradicniho tematu pocasi dostavame k druhemu mistnimu tradicnimu tematu, a tim jsou koleje. Kolegove, kteri zde absolvovali i letni skolu se brzy prestehovali na privat. Nam, co jsme tuto moznost nemeli, nezbyva nez zde ty tri mesice vydrzet. Neni to vsak v zadnem pripade zle. Tripatrove baraky kampusu jsou pomerne nove, usazene mezi zeleznicni stanici a prirodni rezervaci a jmenuji se po jednotlivych podnikatelskych rodinach. Postel je kvalitni, topeni a internet funguje, to je asi to nejdulezitejsi. Se zbytkem se clovek nejak vyporada.

Ostatne cela univerzita pusobi modernim dojmem, stale tu ale chybi jedna podstatna cast - studenti. Meli by ted do konce zari postupne dorazit, zatim je tu dost mrtvo (jeste vic, nez je ve Stokeu mrtvo normalne, alespon v to doufam). Kampus je vsak hojne vyuzivan i mistnimi, v univerzitnim kine jsme byli jen dva studenti a stejne bylo narvano; na (hned nekolika) fotbalovych hristich, kterymi se kampus pysni se neustale bez ohledu na pocasi a denni/nocni dobu prohaneji fotbaliste a okoli je pro sve zelene plochy hojne vyuzivano pejskari. Proste prijedou na parkoviste, vysadi pejska, nasadi gumaky jdou se projit. Mistni smirenost s pocasim se jiz vicemene prenesla i na nas, pred tim bych neveril, jak rychle si clovek privykne. Nebrani nam to vsak remcat a na anglictinu nenarocnym (bloody weather!) tematem tak udrzovat konverzaci. Anglictinu tu vsak ale lze procvicovat snadno vcetne moznosti vyzkouset porozumeni nejruznejsim akcentum. Mistni napriklad rikaji neco jako "meou" misto "me" a kdyz si sednete do taxiku, tak pakistancti ridici rikaji neco jinyho misto kazdyho slova. S pouzitim "Sorry?!" v dostatecne kvantite se vsak vsude domluvite.

Tim jsem vycerpal prvni dva body osnovy, sporak a kohoutky si nechame na priste, ducks*!

Pridavam projizdku Stokem, opravdu to tak vypada.

* duck = osloveni na konci vety puvodem ze starosaštiny, neznamena kachnu, nybrz vyjadruje respekt k druhemu konverzantovi, stejneho puvodu je i vyraz "duke"

Day D -30

2008-08-08T14:13:00.000-07:00

Ano, za měsíc mne čeká zahájení mých studií v Anglii. Takže se můžete těšit na změnu tohoto blogu na tradiční formát erasmackých a jim podobných zelenáčů. Tedy formát zoufalých výkřiků, kulturních šoků a nadšení.

Pro ty, kteří neznají všechny okolnosti, alespoň napíši, že, pokud vše vyjde tak, jak má, budu od září studovat na Staffordshire University nacházející se ve městě Stoke-on-Trent v Midlands.

John Fogerty @ Wiener Stadthalle

2008-06-18T10:52:00.000-07:00

Vídeň si drží vysoký kulturní standard v mnoha oblastech, populární hudbu nevyjímaje. V bývalém hlavním městě se můžete podívat na většinu hudební spičky. Jen namátkou aktuální nabídka - Elton John, Celine Dion, Slipknot, Status Quo, Coldplay, James Blant, Fatboy Slip, Percy Sledge, Morcheeba atd. My jsme si ale vyzobli opravdovou chuťovku - Johna Fogertyho - "Voice & Guitar of Creedence Clearwater Revival" jak hlásala upoutávka. U nás méně známé jméno, i přesto, že jeho písně patří ke klasice 60. a 70. let. Asi i proto se vyhnul Praze (i celé ČR) a nalákal nás tedy do Vídně.

Cesta nic moc, Rakušané stále staví dálnici pro příjezd od Mikulova, chápu, rozpad východního bloku je určitě zaskočil, každopádně zvláště za deště či v noci nevděčná cesta, pořád stavbou. O to hezčí zážitek je samotná Stadthalle.

K parkování vám v Sonderangebot nabízí město Vídeň garáže za 3€/den s výstupem přímo do haly. Pokračujeme: fronty skoro žádné, vše pořadatelsky zvládnuto, žádný problém s foťáky apod. K dotvoření atmosféry tu máme rozlévaný Almdudler (modří chápou, zbytek si poslechne zajódlování) do fešných půllitrů, které se stávají pozorností podniku.

Hlavní hvězda večera má již nějaký ten rok, stejně tak jeho obecenstvo, s bratrem jsme se tak snadno zařadili mezi nejmladší. Nicméně, věk neubral Fogertymu na dynamičnosti, ani na hudebním umu. Pravda, taneční kroky občas působily rozpačitě, hudba ale byla bez vady. Dost tomu na turné pomáhá 5 multiinstrumentalistů a prvotřídní bubeník. K slyšení tak byla pestrá škála začínající s blues, přes folk a rock'n'roll až k Urrocku (gedenke dein, SWR 1 !) Za ním jsme ostatně přijeli především (viz reference). To vše hrané na šest kytar, harmoniku, housle, bicí a perkuse. Koncert náležitě gradoval a diváci nedostali příležitost vydechnout. Suma sumárum perfektní zážitek na obou frontách - hudební i zázemí. Nemůžu než doporučit k návštěvě, jak Johna Fogertyho, tak Wiener Stadthalle.

Doporučená vidba:
http://youtube.com/...

Schengen ve třech obrazech

2008-04-17T14:54:00.000-07:00

Před vstupem naší republiky do slavného Schengenského prostoru vypadala cesta se Student Agency do Francie následovně: na Rozvadově přestávka 20-30 minut na kontrolu pasů. Člověk posvačil, protáh se a došel si v klidu na záchod. Přes francouzské hranice se pak projelo vlastně bez povšimnutí.
Po rozšíření Schengenu o střední a východní Evropu se opravdu mnohé změnilo. Posuďte sami. Spokojený cestující si připadá jako plnohodnotný Evropan celých dvanáct minut po volném projetí Rozvadova, kde na něho opravdu žádná pasová kontrola nečeká. Na prvním odpočívadle je však autobus zastaven modrým BMW, vylezou dva strejdové v ležérně navlíklých zelených bundoškách a v latexových rukavicích. Ano, poprvé jsem se trochu lekl. Většinou se to obejde jen s "Guten Tag, passports!", jednou nám ale i ukázali nějaký průkaz a přesvědčivě s usměvem zapěli "Polizei", od té doby jim to už věřím. Následuje kontrola pasažérů, na někoho si svými šik baterkami posvítí o něco důkladněji, zpravidla se podívají i na nějaká ta zavazadla. Na závěr nám s udivenými slovy "Er ist aus Mongolia und er hat kein Visum!" seberou dva z našich tří Mongolů (nikdy jsme je už neviděli) a jeden se za oba pěkně rozloučí. Sečteno a podtrženo: +45 minut, -2 Mongolové.
Tím výuka důležitých slovíček zdarma nekončí. Francouzské hranice sice stále přejíždíme jako štastní uživatelé výdobytku volného pohybu osob, zboží, služeb a v neposlední řadě našeho skromného kapitálu. Po dvanácti minutách (popř. po čtrnácti, pokud je polední pauza) tu je ale další lekce - DOUANES. Ti už chtějí vidět všechna zavazadla. 20 neoznačených DVD ve společnosti kladiv, šroubováku a kleští v mém baťohu nebudí moc důvěry. Odzbrojující "just czech series for my girlfriend and some tools" však zachraňuje situaci. Páni celníci si alespoň vezmou zbývajícího Mongola a ani nezamávájí. Nakonec ztráta cca hodina a půl.

Ono slavné padání hranic dostihlo s tříměsíčním zpožděním i Ruzyň. Těšil jsem se 2. dubna na otestování čerstvě prokleštěných cest do Evropy, leč úsměvná situace panuje i zde. V onom okénku, kde sedávala policistka a mechanicky se dívala obličej, fotka, obličej, tlačítko od branky, obličej, fotka ... již opravdu policistka nesedí. V Schengenu policistek na hranicích netřeba, takže tam sedí obyčejná zaměstnankyně letiště a nechce nic jiného než
"Passport!"
"Uh, aha, jasně ..."
"Nebo teda občanku ... nebo řidičák"
Tak a je to tu, přeci jen zlepšení, člověku stačí od 1. dubna už jen řidičák.

Třetí obraz není ani z hranic, ani z letiště a nezahrají si v něm ani celníci, ani pasy. Třetí obraz je z McDonaldu v Issy-les-Moulineaux. Stojím v pozdním večeru u přepážky, hodinu po příletu, snažím se milé černošce na druhé straně vysvětlit, že chci opravdu jen malou kolu a v tom slyším nějakou skladbu z McReproduktoru na zdi. To je mi povědomé, říkám si v duchu. No jasně, téma ze Smetany, z Vltavy, od toho si půjčili snad všichni, i když počkat, to není jen téma, to je Smetana, oni mi tu hrajou Mou vlast! Tak přeci jen Evropa nezná hranic.

Report Paris - En Chantier

2007-10-25T04:43:00.000-07:00

ohlížecí

2007-04-12T04:54:00.001-07:00

Již mi to tu začíná pořádně hořet, nebo spíše dodoutnávat. 4. měsíc bez postu je ostudné, takže tu máme první omluvu. Vy, co jste zachovali naději, ji doufám přijmete a naději uchováte k dalšímu čekání. O:-)

Tento post bude jisté ryvju za minulé měsíce, pro zachování konceptu tohoto blogu následně přinesu pár fotoreportů z udavších se akcí.

Takže jdeme na to, abychom to měli rychle za sebou:

notebook stále ještě funguje
Na začátku února jsem konečně odevzdal semestrálku na Regulation of Vice, deadline byl sice 15. ledna, ale nový greenpaper z 30. ledna té práci vyloženě slušel
5000 slov není tak hrozné číslo jak se zdá, ani v angličtině
Regulation of Vice absolvováno za jedna, zkoušku z minulého příspěvku jsem naopak neudělal a abychom zakončili úspěchem, tak do třetice - mám za sebou úspěšně již třetinu základní francouzštiny na VŠE
což mi připomíná, že jsem se začal učit francouzsky
Petra rozšířila naše "bloggerské" řady
Stihl jsem hned tři cesty k našim západním sousedům
na hranicích bývá v autobusu z Amsterdamu veselo
na hranicích bývá při čekání na prohledání autobusu z Amsterdamu zima
Po dlouhých letech jsem se za slunného jara dostal na Vyšehrad a Petřínskou rozhlednu ... doporučuji!
na rozhledně to dost fouká
Úspěšně jsem se sešli na dalším plesu
v létě snad pojedem klasicky v šesti, osmi na již čtvrtou vodu
pí. prof. Čáslavské pojede na podobnou akci s bývalou třídou po 140. (jezdí každý měsíc) minule jich bylo 23 :-O
Březen jsem mimo jiné strávil hledáním nových hráču do Válcoven
7. dubna se nám povedlo zahájit sezonu a také máme nové stránky
14. se nám povedlo i přes můj ojedinělý lob hlavou podruhé prohrát, jsme tedy na nejlepší cestě ke světlejším zítřkům
14. se také konal mejdan roku a svému názvu v mnoha směrech rozhodně dostál, se dvěma stage s výhledem na Národní divadlo a s jídlem a pitím skoro zdarma se stěží může srovnávat jakýkoliv klub (vypadalo to, že nebude žádný záznamový materiál, ale kameraman podle všeho svou kameru nezahodil, jak tvrdily čerstvé urban-storky)
dudek pil vodku brčkem
A závěrem pozvánka do budoucích dnů, abychom zvážnili, tak kromě doufejme rozšiřujících fotopostů mě čeká hned několik jazykových testů a následně vlna nejazykových - legrace bude!
P.S. taky přišlo jaro! (nevim jak to máte vy, ale pro mne to jsou muka, krásný, ale muka)

únorová

2007-02-28T10:53:00.000-08:00

Slíbil jsem něco do konce února. Leč to tak růžově momentálně moc nevypadá. V pátek zkouška a k tomu další zařizování ... no dost výmluv, zanedbávám to tu od Vánoc a neboť si važím každého ze svých doslova tuctových čtenařů, musím se opět rozhýbat.
Těšte se na příběh s německými celníky a samozřejmě na ohlédnutí za svěma "zimními" měsíci. Take brzy na čtenou, snad ...

P.S. držte mi v pátek palce

vánoční

2006-12-25T16:02:00.000-08:00

Abych nenechával "blog" dlouho stát, jsem tu s jednou udržovací.

V předvánočním období se událo spousta novinek, ale já novinky již tradičně nepublikuji, takže se nebudeme zdržovat.

Neodpustím si jen Ježíška, píši již z nového notebooku. Chtělo by to teď asi naspat, že to bude znamenat ještě častější aktualizace, ale to dobře všichni víme, že není pravda. Jediný posun je čtečka karet, každopádně, necháme se překvapit.
Zatím veselé Vánoce.

krátké zamyšlení v P.S. pro můj ročník (a starší): nepřišly vám tyhle Vánoce trochu "zlomovější", že padlo o něco víc tradic, změnila se vnímaná atmosféra (jen změnila, radost z dnů nám zajisté zůstáva)?

(dnes neklasicky bez fotky, viz foto dne)

indivisibilities

2006-12-11T15:15:00.000-08:00

V kruhu spřízněných blogů je již slovo dne/týdne/roku naprosto bežným úkazem, přidávám tedy jedno za sebe. Příval i mne zastihl naprosto nepřipraveného, takže jsem neodolal a na památku toto působivé slovo blognu. Vše proudly powered by "Applied Law and Economics: Regulation of Vice (5en777)". (Dnes byla poslední řádná hodina, takže snad brzy přinesu nějaké ohlédnutí za tímto vydatným předmětem.)

A neboť nemůžu mít post bez obrázku, připojuji tematicky Friedmanovu "savage utility function", jen abyste věděli, že makro ani mikro 2 si zapisovat nemáte.

Bond, James Bond

2006-11-28T15:28:00.000-08:00

*** caution! pseudospoiler ***

Minulou středu (ano, na reporty nespěchám) jsme byli docela hromadně (7) na novém Bondovi. Každý jsme šli s trochu jinými motivy. Petra se šla zasmát, někdo byl dotažen, jiný zas plánoval pokochání se Evou, pokerem a Aston Martinem.

Naivně následuje krátké zhodnocení, ačkoliv čtenářstvo je předem známé (marketingová segmentace ad absurdum). Bondovka mne mile překvapila a nezůstal jsem sám.

nejedná se už o zběsilou sci-fi akci
herci se ujali rolí více než obstojně
nejen suché vtipy
dají se nalézt narážky na "předešlé" bondovky
Eva Green
a hlavně - bourají se vnitřní klišé, Astona zruší při první příležitosti, drink teprve vymýšlí, na klasické "představení se" divák taktéž čeká a v poslední řadě - nemá to happy-end.

Jinými slovy jasná volba (někteří si tento film dokonce cení víc než Sašu)

(Špaček: "Tak takhle tedy opravdu ne!!")

Chumba

2006-11-27T02:05:00.000-08:00

Pondělí 20. listopadu bylo již delší dobu očekáváno jako den, kdy se k nám vrátí Chumbawamba. Jejich koncerty se stali již jistou tradicí a ač zapálenost pro kapelu, frekvence poslouchaní jejich písniček a znalost nových alb slábne, vyvolává Chumba prostě dobré vzpomínky.

Nejzajímavější zážitek jsme si schovali hned na začátek. Eufemisticky řečeno jsme si lehce zpestřili cestu Palmovka - Abaton. Že je něco špatně, jsem si uvědomil po rozhovoru "Zdeňku, kam nás to vedeš? - Já?! Já jdu jen s váma!" načež jsem pokračoval v monologu o Gilmorových děvčatech. Zahnutí do nezáludně vypadající zahrady Libeňského zámečku, tedy asi o třicet metrů dříve, než jsme měli, znamenalo dobrodružnou cestu noční lesoLibní. Ostatně posuďte sami z mapy...

(zelená - normální cesta do Abatonu; tradičně červená - ta lepší = naše)

Dostali jsme do zákoutí, kam bychom se jinak, zvláště takto v noci, nepodívali. Zvláště vyhlídka na noční Holešovice stála za to. Abaton byl stále na dosah, v cestě však stál buď plot nebo svah. Vracet se by samozřejmě nebylo dostatečně blogově a fotoreportově vydatné, takže jsme neustále postupovali dál - do neznáma a dětinsky se tešili z každé nové louže, z každého nového srázu a z každé nové řeky (ano, byla to Vltava).

Mít s sebou kameru, natočili bychom nové Blair Witch, a to ještě levněji.

Asi nejvtipnější moment nás čekal na zapomenuté nábřežní cestě jednoho z vltavských ramen. Dobrým pocitem o stálé přítomnosti civilizace a nekroceným smíchem nás naplnil in the middle of nowhere ležící zpomalovací práh. Civilistovo srdce zaplesá.

Ale zpět k původmnímu tématu, po vrácení schopností "orientace" na osmičku a "dementnost" na trojku jsme vítězně objevili Abaton a ač strachujíce se o ušlý začátek, zjistili jsme brzy, že jsme opravdu o nic nepřišli.

Hned zkraje se nám povedlo ve vstupní chodbě potkat kompletní Chumbawambu, která akorát dorazila, předpokládám, že si taky chtěli užít bloudění.

Netrpělivé očekávání hlavní kapely večera podněcoval především, řekněme, extravagantní zpěvák německých předskokanů Honigdieb. Show vcelku dobrá, ale po prvním (i pozitivním) šoku brzy omrzeli, člověk však, pravda, často nevěřil vlastním očím a uším, viz filmeček.

O to milejší překvapení byly čtyři holky z G-Appels, které za pár minut vystřihli několik a capella písniček, včetně California Dreaming nebo tematického Jacob's Ladder. A zaslouženě sklidily zvláště od mužské části publika bouřlivý potlesk.

Přestávku jsme vyplnili španělským fotbálkem, nezdrželi jsme se však dlouho chtějíce urvat dobrá místa, i tak to byl velký problém, bylo přeci jen plno.

Chumbawamba dorazili v pěti členech, obsazení: dvě kytary, trubka a akordeón. Hlavně se však zpívalo. Koncert se povedl, publikum vřele reagovalo a i Chumba si to vyloženě užívala. Šly jak klasičtější hity, tak několik věcí z Rebel's Songs.

Vrcholem byla eBay, kterou si na střídačku zazpíval celý sál. Není nad to podtrhnout milý fakt bohaté pestrosti publika sborovým refrénem "Babylon back to Babylon" ...

Doufám, že příště Chumbu pozve jiný klub, abych tady mohl založit alternativního pražského bedekra :-)

*** the end ***

Pod závěr slíbené video, věřím, že dostatečně výmluvné

honigdieb
Uploaded by saladdin

Beta

2006-11-22T09:20:00.000-08:00

Také jsem neodolal a věnoval civce facelift (jak zpívá Chumba - "... even dogs get ..." - report již brzy ;-)) zároveň s přechodem do bety. O novinky se postaral především sidebar, takže si ho užijte ve zdraví.

Vítání občánků v Řeporyjích

2006-10-13T14:54:00.000-07:00

Jen kratký postřeh z okraje Prahy.

Při skoro podzimní, ranní, podešťové procházce řeporyjským předměstím jsem byl mile překvapen nečekanou společností.

Nová asfaltka byla po dešti poseta desítkami mladých, krásně zbarvených hlemýžďů.

Pro makra idealní objekt, hlemýžď vám ze záběru prostě neuteče.

Prázdniny v Heidelbergu*

2006-10-13T14:31:00.000-07:00

Přináším několik fotek z Heidelbergu, které k úplnosti reportu z mannheimské oblasti zajisté chyběly. (sloveso ve vedlejší věte na konci, samozřejmě)

Nejprve ještě k tramvajím, v těch starších je něco, co si mě vyloženě získalo - rolety - naprosto stylové.

Heidelberg je pěkné, historické, panoramatické, malé město. Tak trochu menší Brno (teď jsem urazil obyvatele hned dvou měst O:-)).

Za přesvětlenost se omlouvám, špatný podmínky a jsem línej otevírat photoshop, jde nakonec přeci hlavně o ty ovečky.

Na závěr něco poetického.

* doporučuji, zvláště strany 248/249 (Mustang, 1996) **

** LODGE, David; Out of the Shelter

Cívka ve Finské

2006-10-13T13:32:00.000-07:00

Čas: 14. září 2006, nestandardně přes den
Místo: Finská, malá ulice pod Ruskou
Zúčastnění: Honza, Dušan, Jakub, Katka a já
Beforeparty: SouthPark a Gilmorky
Afterparty: pirohy
Jídlo: ovocný knedlíky, čokoládový kuličky a pirohy (proudly prepared by Ka)

Sešli jsme se neobvykle již před polednem. Osazenstvo jsem (bohužel) zastih u celovečerního southparkového muzikálu, do kterého je Katka zamilovaná, takže na začátku nebylo o programu pochyb. Následovali však mnohem milejší Gilmorky. Neříkám, že ty byly plénem přijmuty lépe, zvláště když jsme ve dvě pokračovali aktualním dílem, ale mně se líbily, což je ostatně nejdůležitější.

Společné foto (zleva): Jakub, Zdeněk, Dušan, Honzova noha a Katka

Poobědvali jsme ovocné knedlíky, které se (až na nedorozumění s krupicovým cukrem >:-)) Katce zvláště povedly. Pohostinnost tím však zdaleka nekončila. Pokračovali jsme čokoládovými jednohupkami (už je to tu zase, já to do tý češtiny dostanu) a večer nás ještě čekaly pirohy.

Hra, opět obohacena o několik home-rules novinek, "tentokráte" moc neubíhala - dostali jsme se jen do středověku. Je pravda, že jsme dost času věnovali i netu, zápisu předmětů a prohlížení starých třídních fotek.

To, že historii nepíšou vždy jen vítězové, potvrdila výhrou Katka, na kterou opět nikdo nevztáh figurky. Přibližné rozložení světových sil nabízí dokumentace.

nová vlna

2006-10-13T13:19:00.000-07:00

Na to write listu mám tři zaprášené položky, takže vzhůru, chronologicky a v rychlosti, na ně!

Mannheim

2006-08-31T06:46:00.000-07:00

Do Mannheimu jsem se vydal ve středu 16. srpna těsně před půlnoci. Člověk by neveřil, jak muže být půlnoční Florenc tak vtipnej, prázdnej a zmatenej zároveň. Žluté autobusy Student Agency se nijak nedržely rozpisů nástupišť, navíc směr Německo odjížděly hned tři (23.54, 23.55 a 23.56), takže všichni budoucí cestující hráli hru chyť si svůj autobus, většina, co jsem moh pozorovat, nakonec úspěšně. Nebyla nouze o rozhovory typu "prosim vás, kam jedete?" "do Německa" "aha, z jakýho nástupiště?" "z jedničky" "dobře, to já taky, v kolik tam máte napsán odjezd?" "23.56" "sakra, já mam 55".

Samotná cesta probíhala vcelku příjemně a bez problémů, jen řidič minibusu z Mnichova neprojevoval zvláštní nadšení z toho, že někoho veze v pět ráno přes celý Německo. V první zastávce ještě cestou do Mnichova, v Regensburgu, se mi povedlo prodat trochu češtiny. Dáma středních let na vedlejším sedadle se ptá "Prosím Vás, kde to jsme?", já "v Řezně", ona "v Řezně? aha". Za pár minut slečna stewardka hlásí "Už nikdo nevystupuje v Regensburgu?" v tom dáma vyskočila "Já, já vystupuju!" stačila mi už věnovat jen jeden vražedný výraz.

První dojmy z Mannheimu byly ospalé a kosmopolitní, v tramvaji jsem ze všech cestujících vypadal nejvíc na Němce.

Projel jsem zběžně město, centrum není nijak rozlehlé a hlavně je pravidelné, to hodně prospívá orientaci, člověk si rychle zvykne. Převapil mě pěkný zámek sloužící coby útočiště univerzitě, zvlášť mne samozřejmě potěšila Wirtschafthochschule.

I z fotodokumentace je vidět, že v Mannheimu jsou populární kola a musím říct, že připravenost komunikací pro cyklisty je také proti Praze nesrovnatelně lepší.

Univerzity jsem si už pak moc neužil, Olga po dobu mé návštěvy nepřekypovala dvakrát zdravím, takže čaštějším ukázem bylo dělání hají.

Na fotce jsou dobře vidět i úložné prostory na a v kufrech. Je pravda, že obecně německá Gastfreiheit není nijak motivující a co se týče ubytování nijak neexceluje. Závěs, jež se do několika měsíců chystal založit vlastní evoluční linii je toho důkazem.

Nejlepší popis stavu celých kolejí se všem příchozím nabízel na nástěnce. Mladí katalánští autoři se nijak nezdržovali volbou jazykových prostředků, genius loci však vystihli neomylně.

Teď trochu k městu. Působí opravdu živým a také kulturním dojmem. Ale ačkoliv hrála v SAP Areně německá reprezentace přátelák, probíhal jazzový festival a za pár dní měli koncert Jay-Z a Outkast, hlavní událostí letošního léta bylo něco jiného ... můj příjezd samozřejmě.

Co se týče architektury, město nabízí jak moderní,

tak klasické pohledy.

(Tento je koneckonců již také klasický.)

Město je však především místem, kde by byl Freud jako doma. Pražská akce "kanape" k Freudovu výročí byla sice milá, Mannheim ovšem pracuje na tomto projektu opravdu dlouhodobě, falickými symboly nešetří ...

Toto je zároveň hlavní dominanta a symbol města - Wasserturm - každé ráno se na všechny obyvatele Mannheimu culí z novin s nápisem "Guten Morgen, Mannheim".

Weinheim

Abychom nezůstali jen u Mannheimu, přidám i několik fotek z výletu (tramvají! DÁ se s ní dojet i do Heidelbergu) do sousedního Weinheimu. Je to malé a útulné městečko, trochu připomíná náš Krumlov.

Zámecký park, ač rozlohou spíše menší, nabízí, nebojím se říci, perfektně uspořádaný prostor. S dětičkami a kachničkami v základní výbavě.

Před zámečkem dokonce hrála dechovka, přišli jsme ale až na závěr, takže žádný filmeček se vší německou kulturou nemám.

Vpravo dole lze nalézt Olgu.

Ve Weinheimu jsme také viděli již povinnou kočičku pro dudka.

A stejně povinné místní pivo, sklenice mají v Německu opravdu stylové.

A pivem stylově zakončíme, následuje již "jen" tradiční série nekorektních fotek.

Nejprve opět pro dudka, z mannheimského muzea, kde kromě výstavy o mně je i stálá expozice "vývoj člověka ve střední Evropě" (zkoumání a porovnávání lebek se Němci, jak správně čekáte, ani tentokrát nevyhli)

Následuje jedna poctivá pruská fotka pro Aslama.

A to nejlepší na závěr, v lékarně jsme byli svědky toho, jak se Němci vyrovnávájí se svou nedávnou historií ...

Zvláště šumivá 250 myslím stojí za povšimnutí

A na úplný konec přidávám přivítání zpátky doma od DP Praha.

Věnováno pánovi z Ostravska, který na cestě z Frankfurtu třikrát odmítl místo u okýnka, ačkoliv po něm zoufale toužil.

* všechny fotky jsou zvětšitelné kliknutím

Mannheim im Bau, nicht roh mehr

2006-08-31T04:57:00.000-07:00

Civka 26./27. srpna 2006

2006-08-28T07:19:00.000-07:00

Report z civky tentokráte trošku netradičně a ve zkrácené verzi.

První polovinu nám vyplní trocha bulváru a gastro zpravodajství.

Katka má nový sestřih, připravila pro nás luxusni švestkovo-kokosovo-mandlovo-čokoládové jednohupky a vyhrála.

***

Honza nám udělal luxusní karbanátky a společně se mnou úspěšně prohrál.

Poučení: neválčit a dělat sladký jednohubky

A zakončíme reklamou:

Civilizace - desková hra ... 2100 ,-

20 industrialních jednotek k získání Jižní Ameriky ... 400 ,-

Vyčištění Jižní Ameriky od všech problémů pomocí morové rány

...

k nezaplacení!

Výstavy

2006-08-28T06:48:00.000-07:00

Nejprve dvě pozvánky

Jedná se o dvě ekonomicky nenáročné výstavy.

První je "Země krásná neznámá" na Kampě. To doporučuji určitě, 120 velkoformátových fotek od Betranda na Kampě pod Karlovým mostem. Jsou tam snímky pořízené z vrtulníku, hlavně přírody, z celého světa. Ke každé vyčerpávájící popisek a jako bonus nějaká nesouvisející, moralisticky nekorektní informace. Ke všemu je to zadarmo.

Druhé doporučení se týká Botanické zahrady v Tróji, do čtvrtka je tam prodejní výstava moderního sochařství Zimbabwe. Pěkné, pro oko Evropana exotické sochy tam jsou roztomile roztroušeny pod stromy ze Střední Ameriky. Zahrada stojí za to i sama o sobě. Body získává i perfektní výhled na Prahu a víceméně přístupná O:-) vinice.

Konec promoakce.

coming soon

2006-08-28T01:59:00.000-07:00

mám pár restů z minulých dnů a týdnů, takže jdem na to, trochu nechronologicky

Adamova chata

2006-08-15T09:50:00.000-07:00

Kratší ohlédnutí za Adamovou třebáňskou chatou 14./15. srpna 2006.

Původně se nás mělo sejít 7, v 15.15 na Smíchově - VŠICHNI, jak spoléhaje na jistou absenci Olgy optimisticky určil Adam.
Nakonec to dopadlo tak, že
1) Katka s Jakubem dali přednost filmovému maratónu na černo, před, jak se Katka vyjádřila, pavouky a jinými potvůrkami s nožičkami.
2) Honza jel z Hudlic na kole, s tím že se vynasnaží dorazit kolem té čtvrté.
3) Jakub kvůli práci dorazí až večer
4) Hanka měla dorazit stejným vlakem jako my ze Smíchova

Tolik prolog k peripetii, kterou jsme se nakonec dokázali sejít.

Ve dvě odpoledne postávaje na naší nové štřeše, čekaje na hentýn onýn, kterým bych prošťouch komín a počítaje, že asi nestíhám, píšu Svekovi, v kolik, že to pojede, že pojedu až s ním, domlouváme se na půl osmou.

V tuto chvíli již bylo jisté, že Adam vyrazí sám a samozřejmě bez mobilu.

Ve tři mi volá Hanka, že to nestíhá, protože nemá klíče a čeká, až jí bude otevřen přístup k notebooku, jestli mi pak může zavolat, že bychom si pro ni došli, říkám, že v pohodě, ale že tam nebudu, jedině, ať pak zavolá Honzovi, ten sice taky neví kde je chata, ale to jsem ještě doufal, že Adama stihne na nádraží. Píšu Honzovi, že mu Hanka bude volat, aby si pro ni pak došli.

V šest mi volá Hanka, že jí to Honza nezvedá, takže jsem jí v rychlosti nastínil cestu, šlo to dobře do chvíle, než jsem si uvědomil, že vstup na Adamovu chatu je vlastně ten nejnenápadnější a nejschovanější ze všech. Hanka však prokázala svou šikovnost a chatu našla, já si posléze v klidu posunul pathdescribing o další level :-)

V 18.45 mi píše Honza: "OK. Budu tam v pul devaty"

Teď už jen ta méně vtipná část - s Jakubem jsme se už klasicky šešli bez nesnází a stejně tak dorazili na místo. Takže opět šťastný konec.

Stavidla pseudointelektuální perverze jsme otevřeli hned zkraje naplno (nová vábnička na dementy; Vendulka; vycukání a prostřílení se z manželství; narážky na chystané promítání fotek ze Srbska ad. jen pro ilustraci), po chvíli dorazil Honza, pokračovali jsme tedy v plné sestavě. Brzy padla flaška Key Rumu i s colou, přešli jsme tedy k vodce, džusu a Futuramě.

Po Futuramě jsme se odvážili zshlédnout fotky ze Srbska a Černé Hory (to je potřeba opravdu vidět, nemá cenu komentovat). Následovala Gappa (předchůdce Godzilly, Jap. 1963), avizované béčko béček, těšili jsme se, ale trochu nás to zklamalo, nebylo to tak hrozný, jak jsme čekali. To už jsme začali trochu odpadávat, přišla další série Futuramy, průběžně jsme se všichni poskládali na šířku dvoulůžka a postupně víc a víc vytuhávali, až už v jeden moment nikdo nepřepnul na další díl. Takhle jsme vydrželi až do rána - Víceméně bez peřin a víceMéně pohodlně, ale jak poznamenal Adam, teplo jsme drželi.

(úplně vlevo Honza (v krátkém tričku!), peřina v nohavicích je Adam, vpravo Hanka, chybím ještě já a Jakub)

Civilizace dorazila do Trnové

2006-07-18T06:17:00.000-07:00

místo: u Jakuba v Trnové

čas: 16. a 17. července 2006

lidé: Katka, Jakub, Adam a já samozřejmě

hra: Civilization - The Board Game, second edition

strava: chipsy (pro dudka), sušenky všeho druhu a krůta (tbd)

cíl: vyzkoušet kartičky a samozřejmě vyhrát

afterparty: cesta prvním šichťákem do Prahy

***

To nejdůležitější - koláč byl. Nebyl sice malinovej, byl rybízovej, ale každopádně vypadal výborně. Katka ho však takticky nepřipomínala, takže jsme neochutnali.

Začali jsme kol půl osmé, rozestavení -

Jakub (fialová) S Amerika a Austrálie
Adam (červená) Afrika
Katka (modrá) Asie a Evropa
já (žlutá) J Amerika a Asie

Hitem večera byly kartičky, polooficiální přídavek. Jakub je skoro luxusně vytisk a naprosto neluxusně neroztříhal, což zbylo na hosty :-E

S kartičkama se každopádně užilo spousta srandy a hlavně přibyla další oblast, o které se dá živě diskutovat a polemizovat.
Nakonec jsme vyzkoušeli jen první tři doby. Asi nejzajímavější část - "spy" mise - zůstala na příště.

O atmosféru se staraly můj a Katčin playlist, tahané přímo z mp3 přehráváčů, po krátkém boji jsme vše skabelovali a poduďte sami, že je to malá oslava moderní techniky :-)

Hrály se až na vyjímky samé dobré kousky a dokonce se povedlo potěšit i Adama.

Kolem desáté se ozval hlad, Katka se už s předstihem připravovala hrajíc s kuchařkou v ruce. Takže jsme se brzy mohli těšit z krůty na pivě a houbách.

Spokojené výrazy vydžely i po celou dobu večeře.

(zleva Jakub, krůta, Katka, krůta, krůta, Adam, Zdeněk a krůta)

Následovala vydatná, možná až příliš mírumilovná střední hra. Vyrušeni jsme byli až svítáním. Toto je tedy úsvit v Trnové i s Jitřenkou.

Toto je v podstatě závěrečný stav, jediná větší bitva proběhla již tradičně na Panamě. Jakub už těžce přetahoval svůj časový plán, takže jsme se docela rychle sbalili (v 04.10 jsem ještě ve hře fotil civku a ve 4.24 už zastávku Trnová, škola). Pak už byla na programu jen poetická, ospalá cesta.

Dvě videa z vody

2006-07-14T02:02:00.000-07:00

dvě sekvence z vody

Adamovo šá popisující postupné vzplanutí krabičky zápalek

a náš peloton na cestě do Zlaté Koruny

Dailymotion blogged video
Šááá
Video sent by saladdin

***

Dailymotion blogged video
sjezd
Video sent by saladdin

Vltava 2006

2006-06-25T04:35:00.000-07:00

místo: Vltava (Vyšší Brod -> Rožmberk -> Český Krumlov -> Zlatá Koruna -> České Budějovice)

čas: 19. června 12.00 - 23. června 18.00, 2006

v hlavních rolích (v abecedním pořadí): Adam, dudek, Jean, Markéta, Petra, Svek a samozřejmě já

*** Fotoreport z vody, většinu fotek Adama a všechny jeho nově získané přezdívky nepublikuji, blogspot totiž bohužel nenabízí možnost zařadit na úvod prohlášení o zletilosti. ***

1. den - 19. června

Po srazu na Hlavním nádraží, kde jsme se (dokonce) víceméně včas sešli, jsme vyrazili směr České Budějovice, Rybník, Vyšší Brod. Cesta nabídla hned na začátek několik zajímavých "okamžiků". Petra nejprve předurčila ráz budoucích dní zákeřnou hláškou do tmy "jak se jmenuje to šovinistický prase?" následné chvíle jsme s Jankem a Jakubem strávili se sklopenýma očima přemýšlejíce, proč na nás musí bejt tak zlá už první den. Jako bonus na jednom z nádraží hořelo, takže jsme si nějakou tu "chvilku" počkali somewhere in the south. Vše však dokázalo, díky Jankově přenosné ledničce a dalším zásobám, spravit stylové Cuba Libre, posuďte sami:

na důkaz, že Cuba Libre rozjasní váš den

***

Večer jsme se již tradičně, ostatně jako všechno na Vltavě, vydali do hospody na horním okraji náměstí ve Vyšáku. Bohužel nás čekalo zklamání ...

dobře se bavící Petra, vzadu je (ne)vidět chybějící boxovací pytel a nefungující šipky, navíc nám záhy zavřeli, takže jsme se odebrali do kempu

***

zde jsme se zabavili výrobou Cuba Libre ...

***

... autističtí pyromani mezi námi se však zabavili bez problému sami

2. den - 20. června

Druhý den znamenal první výjezd. Holky se těšily ze svého nápadu cesty na Lipno, zpět a do Rožmberka. Snad jen díky tomu, že tyto cíle samy zvolily, jsme se dostali až na Lipno, často totiž nepomáhalo ani motivate na 9. Cesta kolem Čertovy stěny však stála za to ...

Zde se mělo kolo jen vést, volba mezi kameny a kameny s kolejemi nebyla při pádu ta nejlepší, městští pseudointelektuálové ale neriskují život každý den, takže jsme tuto etapu hrdinně odjeli.

***

Naše skupinka působila v lůně přírody opravdu poeticky

***

Lipenská přehrada - cíl na dohled
(za povšimnutí stojí malíř přehrad :-))

***
Jako odměna na nás čekala luxusní pláž a relativně teplé Lipno. Následuje měnší plážová série...

Markéta překypuje spokojeností

***

Mitch

***

Na Petru se už přišli podívat i diváci

***

Po osvěžení a obědě jsme se již o poznání příjemnější cestou (z kopce) vydali směr Rožmberk ...

zkušenější se tešili na klasický výjev z plochy Windows XP

***

a samozřejmě na perfektní výhled na Rožmberk

***

Zámek z trochu jiného pohledu i s Jakubem po obědě ...

***

... hrob malých zvířatek © Jean&Svek

***

Jedna fotka, že jsme se jen neflakáli ...

(zavěrečný výstup pod zámkem, blížící se cíl cesty vykouzlil i úsměvy)

***

A jedna fotka, že kluci se měli opravdu milionově

***

Kemp v Rožmberku - to znamená dvě věci - určitě bude pršet a ... devítku! Devítka samozřejmě byla a nakonec i pršelo.

Sběratelé folklóru v akci - na stole je vše podstatné: pivo na zapití, preclík, tuba pětek na fotbálek a samozřejmě devítky! (pro méně znalé to žluté v kelímku - devět různejch panáků v jednom)

Následuje série fotek dokumentujících, že devítka je holka vydatná, zbytek večera v dokumentaci chybí, foťák byl naštěstí ráno nalezen v bezpečí stanu, ač všechno nasvědčovalo opaku.

3. den - 21. června

Po nalezení sebe a dalších věcí jsme se kolem středečního poledne vydali na nejdelší přejezd naší Tour de Moldau. Do Českého Krumlova. To znamenalo i slavnou Red Path a nekorektní osadu Větřní, ze které pro jistou cennost foťáku nemáme žádné fotky.

Legenda o červené stezce vznikla již minulý ročník, tentokráte lehce zklamala, několik starých i nových překážek však přinesla.

Začátek vypadá celkem přívětivě, budoucí strasti věští jen červená značka a fakt, že cyklistická pokračuje doprava, jiným směrem.

***

náš peloton před chvilkami pravdy

***

Ač všude sucho, Petřiny bílé plátěnky si bahno samozřejmě našlo.

***

cyklista přežil

***

elektrický plot z minula chyběl, čekal nás jen zátaras

***

Následuje nárys našeho stanování z kempu v Českém Krumlově ...

trofejní foto po úspěšném lovu

***

odpolední siesta (Jakub si čte TopDívku, Petra vyšívá)

***

Naše ležení (zleva doprava): stan Jakuba a Janka; Jakub; naše kola; dudek; Petra; Zdeněk :-) v našem stanu a stan holek.

***

Večer jsme opět tradičně vystřídali dva zabávní podniky včetně U Hada

Fotbálek byla vděčná zábava po celý výlet, k tyčím jsme dostali i Markétu

***po přesunu do sousedství došlo i na kulečník

diváci nevěřili vlastním očím

4. den - 22. června

hledá se Jakub a Janek (po sjezdu jezu pod Mědvědí lávkou)

***

hledá se Jakub a Janek 2 (tentokrát i s krumlovským zámkem)

***

Po výšlapu ke krumlovskému nádraží a dobrém obědě jsme rychle dorazili do Zlaté Koruny s vidinou přímého přenosu zápasu s Itálii v místní stylové sokolovně, bohužel jsme ho stihli.

***

V kempu bylo každopádně co dělat ...

***

... třeba si zahrát fotbálek, například

Jižní i severní tribuna zaplněna, naše dovednosti nezůstaly bez povšimnutí.

***

Top Dívka v akci

***
Závěr večera patřil stanu a poklidné (až ospalé) zábavě

Společná fotka se letos moc nevyvedla; snímek "Dementi na výletě s řidičem" z minulého roku zůstává nepřekonán.

poslední den - 23. června

Pátek - poslední den - se nesl v duchu odjezdu zpět do matičky Prahy, já s dudkem jsme se dostali do Budějovic na kole, ostatní si pokořili kopec ve Zlaté Koruně a dojeli vlakem. Na cestě zpátky už nehořelo, takže jsme Vltavu 2006 úspěšně zakončili bez ztrát v podvečer na hlaváku.

Poslední pár fotek ...

Markéta odpočívá před těžkou cestou

***

a na závěr mašinka v Českých Budějovicích, Zababu jsem bohužel nezastih

***

Na konec už klasicky video,
tentokráte stojí opravdu za to ...

Dailymotion blogged video
Adam a stoleček
Video sent by saladdin
(taken by Jean)

***

Povinná četba - report od Jeana

v1.02, © saladdin, 7'2006

pro Kamínek

2006-06-01T14:49:00.000-07:00

Obrázky z Holandska

2006-05-04T14:50:00.000-07:00

místo: Holandsko

čas: 27. dubna 19.00 - 1. května 6.00, 2006

v hlavních rolích: Adam a Zdeněk

strava: místní snídaně (alespoň já) a instantní produkce od nejmenované české firmy

afterparty: morning survival - "Vltava cross" - proudly presented by DP Praha feat. kk

Holandsko

Jako prolog čtyři nizozemské fenomény, které nás provázely celou cestou ...

Z autobusu jsme ještě úplně nemohli tušit co nás čeká - vlhká, lezavá a větrná zima (1), jiná a horší, než jsme zvyklí z naší vlasti; pózuje jeden ze symbolů Holandska - větrný mlýn (2)

***

Všude po Holandsku se jezdí na kole (3), kola jsou vidět na každém rohu, v Amsterdamu je také největší parkoviště kol v Evropě ...

***

... a pokud člověk nevidí kolo, vidí určitě alespoň jeden z tisíců nizozemských kanálů (4)

***

Alkmaar

První zastávkou nám bylo historické město Alkmaar

Radnice - v přízemí je turistické centrum, kde je o poznání tepleji, než venku

***

Důvod naší návštěvy- sýrové trhy, na náměstí je vidět několik tun Goudy

***

Sýr se ochutnává a následně hodnotí, každotýdenní "představení" pro turisty

***

Amsterdam

Amsterdam jsme viděli hned dvakrát - v pátek a v něděli

Amsterdamský Louver - RijksMuseum - tam jsme se taky nedostali :-)

Rembrandt byl na každém kroku - slaví se 400 let od jeho narození

***

Abych citoval naši průvodkyni "amsterdamská radnice i s tím bincem před ní"

Když už jsme u toho nepořádku - krom toho, že je v Amsterdamu řada bordelů, nizozemská města obecně nepřekvapují zvlášť uklizenými ulicemi, bordel se tedy dá objevit na každém chodníku

***

Říkali jsme si, že prohlídka města bez nějaké té katedrály nejde. Na hlavní ulici jsme čekali protestantský svatostánek, nakonec se z toho vyklubal katolický, alespoň bylo co fotit O:-)

***

Jeden z nejuzších domů v Amsterdamu, i stylově nakloněn dopředu, pro pískové podloží vypadá mnoho staveb jako noční můra českého statika.

***

Jeden z desítek kanálů - grachtů, vlevo je vidět závěra, kanály se se každý den "proplachují" čistou vodu z Ijsselmeer.

***

... a další gracht, hausbooty lemují skoro všechna nábřeží

***

K vodě patří mosty, v Amsterdamu jich je tisícovka - v tomto průhledu jich je vidět hned sedm.

***

A na závěr amsterdamské části nemůže přijít nic jiného, než hlavní marketingový artikl města - Coffeeshop.

***

Madurodam

Dostáváme se do parku holandských miniatur.
Zde se povedlo nafotit celou horovou sérii ...

... Kafka ...

***

... Čelisti 4 ...

***

... mistr žánru Hitchcock (u vchodu stojí pro poměření člověk) ...

***

... a bez komentáře

***

V rámci parku jsme nahlédli i k ledovým sochám. Ač každý dostane u vstupu péřovku, váží si pak člověk (po zkušenosti s klimatizací vytvořeným mrázem) venkovní zimy jako opravdového horka.

***

ještě něco pro dudka (je to opravdu jen model)

***

Květinový "ráj" v Keukonhof

"Díky" skryté vášni naší průvodkyně (která zdaleka nebyla její jediná) jsme dostali na květinový ráj vydatnou dotaci čtyř hodin, kterou se nám po tuhém boji podařilo snížit na tři a půl. I tak jsme prošli lekcí klesajícího mezního užitku v praxi. Po půl hodině jste ze všeho nadšený, po třech hodinách jen težce vyfukujete na lavičce sledujíce nechápavě Američanku, která po průchodu kolem modrého hyacintu (který je tam opravdu na každém metru oněch 32 hektarů) zahlásí vzrušeně "Fabulous!!!"

takže květiny ...

***

... květiny ...

***

... jedno makro ...

***

... a jeden Rembrandt

***

Ijsselmeer (vnitřní moře)

Uytování se povedlo hlavně lokací, byli jsme přímo pod hrází největšího holandského vodního díla - jezera Ijsselmeer

Hráz , kachničky a zapadající Slunce

***

Adam a příbojová vlna (na hrázi byl, i na holandské poměry, velmi silný vítr)

***

Moje maličkost, západ a vyježděná cestička pro kola

***

Skanzen

Další zastávkou byl skanzen v Zaanse

Hlavní atrakcí jsou samozřejmě větrné mlýny (muzeum lodí, na které jsem se těšil, totiž bylo v žalostném stavu = dvě kozy a jeden kýl, což mne těžce zklamalo a náležitě jsem si také postěžoval do návštěvní knihy sousedního muzea kávy)

***

Na konec jsem nechal Denn Haag

Nizozemský parlament, anglo-saský styl se nezapře.

***

Adam stojí před Palácem Míru, toho času Mezinárodním soudním dvorem (à chacun le sien).

***

Závěrem několik nekorektních fotek :-D

pro Petru ...

***

pro dudka ...

***

a samozřejmě pro Olgu ...

***

A na úplný závěr již tradiční video (tenokrát z hráze Ijsselmeeru) pro obětavé čtenáře

http://kukulin.buzznet.com/user/video/play/14569/

***

kačenka místo epilogu

Tot Ziens

další, již druhé, ohlédnutí, tentokráte za civkou 26. 2. 2006

2006-03-12T05:54:00.000-08:00

místo: u Olgy doma

čas: 26. února 2006

lidé: Jakub, Zdeněk, Adam, Petra (j. h.), Honza, Katka (j. h.) (in order of first appearance) a domácí Olga a Pierre

hra: Civilization - The Board Game, second edition

strava: Pierrova specialita k obědu; borůvkovo-třešňový koláč a Katčin tvarohový; na psy se opět nedostalo

cíl: již tradičně (doklepat to)

afterparty: The Camera Search, first edition

***

nejprve přehled milých zúčastněných:

Adam zaučuje Olgu a Pierra

didaktivnost atmosféry je myslím naprosto zřejmá

***

naše hostitelka Olga, již ve hře, se zkušeně přehrabuje figurkami

***

později přišedší Honza a Petra, spolu s Pierrem

***

střední hra, Honza se v povzdálí snaží předstírat učení (se)

***

Flašinet naležato a ...

***

... stejně tak Jakub

***

a na závěr já (aktualnější uhlokresba nebyla)

průběh:

12.19

počáteční rozmístění

(Tunguský meteorit spadl trochu jižněji - tyto a jiné historicko-expozičně-geologické vtipy Vám přináší Zdeněk)

***

13.57

vše v plném proudu, zvláště první loďky (k vidění ve středním Atlantiku a v Indickém oceánu)

ctěnému oku čtenáře doporučuji spekulky v hrnečku bilém situovaném jihovýchodně

***

17.23

cituji Olgu: "svoje Alsasko-Lotrinsko jsme si již našli"

(červený Adam, šedivá Olga, žlutý já)

***

19.03

pozdní středověk

v jižní Africe se zakládá OSN, většina Země kolonizována (ne nutně v tomto pořadí)

***

20.38

industriální éra

Adamův atašé při OSN vykázán do Indie za zvířecí rozpravky na Prestiži

***

22.34

závěr

WHO vyhlašuje žloutenku hlavní hrozbou

Jakub (fialový) svým výsledkem potvrzuje potenciál Maghrebu

***

bodové zhodnocení

1. fialoví

2. žlutí

3. šediví

4. červení

5. modří

6. Madagaskar

(alespoň doufám)

Závěrem jen doufám, že se i novým zúčastněným zalíbilo a věřím v brzké zopakování.

+ opět pro obětavé čtenáře - lehce podprůměrné video http://kukulin.buzznet.com/user/video/play/4865/

ohlédnutí za civkou 4./5. února 2006

2006-02-07T06:18:00.000-08:00

místo: u dudka doma

čas: 4. a 5. února 2006

lidé: Adam, Jakub, Honzové a Zdeněk :-)

hra: Civilization - The Board Game, second edition

strava: převážně vdolky

cíl: vydržet, popřípadě vyhrát

afterparty: synonymní hra (proudly powered by Slovník synonym)

...

na čtvrtou se sešli:

Adam aka Aslam (červení)

Jakub aka ZeroD (fialoví)

(vdolky hrdě sponzorovány domácími)

hostitel Honza aka dudek (zelení)

a moje žlutá maličkost

průběh:

21.27

Subsaharská Afrika ještě v držení Madagaskaru,

Šediví stále ještě přítomni v severní Asii,

zajímavé soustředení sil na Bajkalu a (klasicky) kolem budoucího Panamského průplavu

***

0.57

Sice již delší dobu bez Adama, ale klidně by se moh vrátit, jeho pozice jsou stále silné

Proběhlo několik změn, bojištěm světa Afrika

***

i když to tak možná nevypadá, Jakub právě brutálně ničí dudkovu přítomnost v Africe

***

2.03

začátek industriální éry, Afrika je skoro celá fialová, Asie žlutá

východně od Austrálie se schyluje k největší námořní bitvě dosavadní historie

Adam se drží i ze spánku

***

2.59

Fialoví prodávají staré železo (středověké jednotky)

Moře na východ od Austrálie je již plné kusů ohořelého dřeva a námořníků

***

skoro-ranní bitva ZeroD vs. později příchozí Casso (šediví), zelení již vynalezli mobil(!)

***

4.15

závěr

1. žlutí

2. fialoví

3. šediví

4. zelení

stále naživu: červení

a pro ty, co dočetli až do konce - bonus v podobě videa, v hlavních rolích Adam, Chumbawamba a Jakubův prst

http://kukulin.buzznet.com/user/video/1648/